Štěňátko

Přemýšlíte o tom, že byste si pořídili malého westíka? Pokud ano, pak je tahle kapitola určena právě pro Vás.


Obsah stránky


westik   1. Je pro Vás tohle plemeno vhodné?
  2. Kluka či holku?
  3. Kde seženu westíka?
  4. Co si připravit?
  5. Konečně máme štěňátko doma
  7. Výchova v prvních dnech a týdnech
  8. Nácvik na obojek a vodítko
  9. Doporučení



Je pro Vás tohle plemeno vhodné?

Westíci jsou sice roztomilí a přátelští psíci, ale jen pokud mají ty správné podmínky k životu, které potřebují, a důslednou výchovu (neplést si prosím se slovem "tvrdou" - důsledný zjednodušeně znamená to, že "vždy dodržuji pravidla, které jsem si předem ve výchově určil/a" – tzn. že zakázaná věc je opravdu zakázaná a neměl/a bych ji jednou pejskovi zatrhnout a podruhé zas dovolit).


Westík je podle mě nevhodný v těchto případech:

westik - pokud ho chcete spíš jako „gaučáka“. Westíci jsou teriéři, a tudíž lovečtí psi, kteří potřebují spoustu pohybu. Určitě se nespokojí pouze s malými venčícími procházkami kolem činžáku. Mají rádi dlouhé vycházky a příp. s nimi můžete dělat i některé psí sporty. Vhodné jsou pro ně např. agility (i když tady jsou malinko pomalejší, ale to podle mě zase tolik nevadí, pokud nechcete jezdit na důležité závody), coursing, atd.


- zejména pokud si chcete pořídit westíka-kluka a víte o sobě, že jste občas ve výchově nedůslední, a že máte sklony své pejsky malinko rozmazlovat. Tady pozor – rozmazlený westík se může v pubertě stát malým tyránkem v domácnosti!


Dále si je třeba promyslet, zda budete ochotní westíka denně vyčesávat a čtyřikrát za rok s ním chodit na trimování k psí kadeřnici (podle mých zkušeností stojí jedno trimování kolem 400 – 500 Kč). Někteří lidé si své pejsky také trimují doma, ale k tomu je třeba vybavení (trimovaní nože, hřebeny, apod.) a také jistá šikovnost.



Kluka či holku?

Pro úplné začátečníky bych doporučila stoprocentně holku.

Jinak tady popíšu výhody a nevýhody obou pohlaví:


Holky - výhody

- u holek tolik nehrozí, že v případě malinko nezvládnuté výchovy budou chtít „převzít velení“ v domácnosti

- jsou mazlivější


Holky - nevýhody

- hárání (obvykle 2x do roka). V tomto období musíte fenku víc hlídat, doma jí nasazovat hárací kalhotky. Někdy se také může po hárání objevit tzv.“falešná březost“. Někteří majitelé, když ví, že nebudou chtít od fenky štěňátka, nechávají fenku vykastrovat. Kastrací se dá předejít možným problémům v budoucnosti s nádory dělohy, mléčné žlázy, apod., zase ale fenka může po kastraci trpět inkontinencí a mít sklony k tloustnutí. Dalším řešením, jak předcházet možným problémům spojených s háráním, je psí antikoncepce. Aplikuje se formou injekce dvakrát ročně mezi háráními, cena jedné injekce je obvykle do 200,- Kč. Podle výzkumů organismus fenky nijak zvlášť nezatěžuje. Ve zcela výjimečných případech se může objevit zánět dělohy, ale stává se to velice zřídka.

- někdy bývají uštěkanější než psi



Kluci – výhody

- nehárají
- více tíhnou k majiteli
- dají se obvykle o něco snadněji vycvičit


Kluci – nevýhody

- v pubertě se u nich mohou objevit sklony k dominanci
- jsou „víc cítit“ než fenky
- když bude v okolí hárat fenka, můžou z toho „onemocnět“ – můžou doma výt, přestat na čas přijímat potravu a mít sklony k útěkům.



Kde westíka seženu?

Nejdříve si ujasněte, zda chcete westíka s PP či bez PP. Pokud máte v plánu výstavy a chov, je PP nutné. V opačném případě, pokud nic z tohoto neplánujete a nemáte zrovna peníze nazbyt, můžete uvažovat i o pejskovi bez papírů. Tady je ale zas nebezpečí, že pejsek nemusí být „tak úplně čistokrevný“,takže v dospělosti nemusí vypadat jako pravý westík. Také mohl být (ať už on či jeho rodiče) vyřazen z chovu pro nějaký nedostatek – buď ve vzhledu, pro vrozenou nemoc či pro chybu v chování.

Pokud chcete westíka s PP, seženete jej v chovatelských stanicích westíků. Pokud se spokojíte s pejskem bez PP, je třeba sledovat inzeráty či se poptat po okolí nebo třeba na veterině, u psí kadeřnice, apod., zda někdo ve Vašem blízkém okolí nechová westíky.



Až seženete vhodného chovatele, je dobré si za štěňátkama několikrát zajet, podívat se, v jakých podmínkách vyrůstají (zda je tam čisto, a hlavně, zda mají kontakt s lidmi – to je velice důležité pro další rozvoj psa!!!) a pomalu si dle citu vybírat vysněné štěňátko. Štěně by mělo být aktivní, nemělo by se bát a krčit se někde v koutku, mělo by být na pohled zdravé a mělo by se mít čile k světu. Odběr je vhodný v 7-8 týdnech věku štěněte (rozhodně ne dřív!).



Co si připravit před tím, než štěně poprvé přivezu domů?

Pokud je chovatel rozumný, dá Vám s sebou trochu granulí, na které bylo u něj štěně zvyklé, abyste buďto mohli pokračovat ve stejné značce nebo ho mohli postupně naučit na jinou značku granulek. Pro jistotu si ale nějaké kvalitní štěněcí granule opatřete.

Připravte si:

- kvalitní štěněcí granulky (zatím postačí menší množství, kdyby štěňátku neseděly, ať nemusíte vyhazovat několikakilogramový pytlík)
- 2 misky - 1 misku na jídlo a druhou misku na vodu
- hračku
- pelíšek (či starou deku, na které bude pejsek spát)
- příp. obojek a vodítko (není zatím nutné)

- čistící prostředky (štěně bude zpočátku dělat loužičky a hromádky, než ho naučíte venčit se výhradně venku – což nebude pravděpodobně dřív, jak v půl roce). Mně se na koberec osvědčilo tohle: v případě hromádky odstraním tuhou nečistotu. Pak vyčistím skvrnu houbičkou a teplou vodou s JARem, pak ji vysaji ubrousky či čistou bílou látkou. Postup opakuju, dokud ubrousky či látka nezůstanou čisté. Potom na skvrnu ještě pro jistotu nastříkám přípravek Vanish Oxi action na koberce, nechám působit pět minut a poté opět vysaji ubrousky či bílou látkou.

- je dobré naplánovat si alespoň týden či 14 dní dovolenou, abyste se mohli štěněti zpočátku plně věnovat. Naučíte ho, že je lepší čurat venku než doma, protože venku za to dostane pochvalu a příp. i odměnu, naučíte ho slyšet na jeho jméno a také ho můžete po pár dnech začít pomalinku zvykat na to, že bude bývat určitou část dne samo doma (tzn. nechat ho nejdřív samotného pár minut, pak půl hodiny, hodinu, apod.) . Před Vaším odchodem se s ním nelučte a po příchodu jej nijak přehnaně nevítejte, tvařte se, že je to naprosto normální. Usnadníte si tak vše do budoucna.




Konečně máme štěňátko doma

- když si štěně přivezeme, je dobré ho první den nechat co nejvíc v klidu, aby si mohlo zvyknout na nový domov. Většinou si štěně projde byt (dům) a vše očichá. Také mu ukažte, kde je jeho nový pelíšek, misku s vodou a jídlo, pokud bude mít chuť (některá štěňata první den kvůli stresu nejí). Můžete mu dát i hračku, ale je možné, že o ni štěně první den nebude mít zájem.

- v noci bude pravděpodobně tesknit po mamince a po sourozencích. Skvělý tip na zmírnění žalu je vzít si od chovatele něco, co je nasáklé pachem jeho maminky. Někdy se také doporučuje zašít do malého polštářku budík, dát mu to do pelíšku a štěně má pak pocit, že je tam maminka s ním, že slyší tlukot jejího srdce. Rozhodně je dobré dát si pelíšek se štěnětem k posteli, nebo aspoň do místnosti, kde spíte. Pokud víte, že s Vámi pejsek bude moct v budoucnu spát v jedné posteli, klidně si štěně vemte k sobě, jinak raději natáhněte z postele ruku k němu do pelíšku, a když bude kňučet, hlaďte jej a tiše na něj mluvte. Není dobré ho utěšovat, jen prostě zkuste mluvit tichým, uklidňujícím hlasem, aby štěně nemělo takový pocit samoty. V dalších dnech by se to mělo postupně zlepšovat.

- druhý den je dobré navštívit veterináře, který štěně prohlédne, založí mu kartu a řekne Vám, kdy se máte dostavit na očkování.




Výchova v prvních dnech a týdnech

- v prvních dnech si se štěnětem jen hrajte a učte ho slyšet na jeho jméno

- co se týká venčení – štěně zpočátku neumí udržet moč, proto ho vynášejte ven co nejčastěji. Např. každé 2-3 hodiny a také vždy po jídle a po probuzení. Když vykoná potřebu venku, přehnaně ho pochvalte a dejte najevo velikánskou radost. Pokud se „vyvenčí“ doma, nijak ho za to nekárejte, (nanejvýš řekněte "Fuj", pokud štěně přistihnete přímo "při činu", pozdější pokárání nemá význam, protože štěně už nebude vědět, co udělalo špatně), jen při uklízení si můžete něco „nesouhlasně mumlat pod vousy“, ale štěněte si přitom nevšímejte. Rozhodně vynechejte máčení štěněčího čumáčku v loužičce, apod. Je to naprosto neúčinné a štěně tím jen zmatete.

- Učte ho samostatnosti. Zpočátku jej třeba nechávejte pár minut v jiné místnosti samotného, pak dobu postupně prodlužujte.

- Zejména v prvních týdnech je nutné, aby se veškerá výchova a výcvik odehrávaly formou hry. Na štěně nespěchejte a naučte ho zatím jen povel Ke mně (ale až bude dokonale slyšet na své jméno!). Volejte na něj radostným hlasem, a když přijde, za odměnu si s ním pohrajte či mu dejte pamlsek, a hlavně vyjádřete veeelikou radost, že štěně přišlo. Pokud na něj zavoláte a štěně k Vám nejde, nehoňte ho, naopak stále na něj volejte, tleskejte a pomalu utíkejte směrem OD něho. Zabírá to líp ;-).

- Neučte štěně víc povelů najednou. Vždy počkejte, až si zažije ten povel, který ho zrovna učíte.

- Když štěně zadaný povel nesplní, netrestejte ho, ani nekárejte. Pokud naopak povel splní dobře, moc ho pochvalte a krátce si s ním pohrajte. Štěně tak brzy nenásilnou formou zjistí, že je pro něj výhodnější snažit se povel dobře vyplnit.

- Berte štěně na místa, která nezná – do tramvaje, do autobusu, tam, kde je hodně lidí, apod. Ve věku 2-3 měsíců je to nesmírně důležité. Pokud tohle v této době zanedbáte, už nikdy se Vám to nemusí podařit dohonit.

- Seznamujte štěně s jinými psy. Zpočátku, než bude mít hotové základní očkování, ho seznamujte jen s pejsky, o kterých víte, že jsou zdraví. Později ho můžete seznamovat i se psy, které potkáte při vycházce (nemyslím tím toulavé psy, ale psy, kteří se jdou venčit také spolu se svým páníčkem)




Nácvik na obojek a vodítko

- jestli chcete, klidně můžete štěněti nasadit obojek již při cestě od chovatele. Štěně to vezme jako součást nového života a nebude mít takové problémy si na obojek zvyknout. Pokud ho chcete na obojek zvykat až později, začněte mu ho nasazovat vždy na chvíli – třeba při hře, aby si ho nemělo tendence sundávat a postupně dobu prodlužujte.

- Až bude zvyklé na obojek, připněte mu na něj tenké lehké vodítko a nechte ho s ním volně běhat. Až si i na vodítko zvykne natolik, že ho nebude vnímat, semtam uchopte konec vodítka do ruky, kousek tak běžte se štěnětem a pak zase vodítko pusťte. Takto se může štěně vcelku nenápadně naučit chodit na vodítku.



Doporučení

- zjistěte si, zda je ve Vašem okolí školka pro štěňata. Je to nesmírně užitečná věc! Štěně se tam naučí vycházet s ostatními pejsky a Vy se dozvíte plno užitečných tipů, jak na výchovu a později i výcvik Vašeho pejska. Školku pro štěňata může štěně začít navštěvovat po ukončení základního očkování (na vzteklinu se čekat nemusí, ta se doočkuje „za provozu“ a pak již jen přinesete potvrzení).

- taktéž si před pořízením štěněte přečtěte nějaké knihy výchově a výcviku psa a příp. můžete navštěvovat i některé z kynologických diskuzí na internetu.

- více o výchově a výcviku westíka a také o jeho možném problémovém chování si můžete také přečíst zde v kapitolce Výchova





Nahoru



Webmaster: Kamila Ševčíková